Viceprezidentka španělské Asociace osob trpících lymfomem se jmenuje Begoña Barragán a je jí 44 let. Nehodgkinský lymfom jí byl diagnostikován ke konci roku 2001, příznaky trpěla v předešlých šesti měsících.
„Co to znamená, když je vám diagnostikován nehodgkinský lymfom? Dnes vám mohu jednoduše vysvětlit, co moje diagnóza znamená, ale musela jsem po tom pátrat, ptát se a hodně studovat. Je to dlouhý příběh.
V dubnu 2001 během dovolené jsem si našla zduřelou uzlinu na krku. Protože jsem se cítila dobře, nijak mě to neznepokojovalo. Když jsme se vrátili domů, čekalo mě několik životních změn. O některých jsem věděla, například že se přestěhujeme do jiného domu, ale nevěděla jsem, že se něco mění i uvnitř mě a že se o šest měsíců později dozvím nejhorší zprávu svého života.
V průběhu těchto šesti měsíců jsem pociťovala určité příznaky, například únavu a horečku – v letních nocích jsem se potila více než obvykle – a ubývala jsem na váze. Vždycky jsem si pro všechno našla nějaké vysvětlení – hodně jsem pracovala , stěhovali jsme se – a myslela jsem si, že všechno, co cítím, je úplně normální.
Na konci léta mi otekly nohy a šla jsem k lékaři. V průběhu vyšetření mi řekl, že mám asi anaémii a poslal mě na sérii vyšetření. Tehdy začal zvonit poplašný zvonek. Hladina mého hemoglobinu byla příliš nízká, potřebovala jsem krevní transfuzi a měla jsem velký zánět sleziny.
8. října 2001 jsem byla přijata do nemocnice. Dostala jsem krevní transfuze a podstoupila jsem vyšetření krve a kostní dřeně. Ve dvou dnech jsem znala výsledek: mám nehodgkinský lymfom. Když jsem se to dozvěděla, věděla jsem pouze, že lymfom je typ rakoviny krve. Protože jsem měla strach, že se dozvím další špatné zprávy, přestala jsem se lékařů ptát na další podrobnosti. Myslela jsem, že je to konec, byla jsem přesvědčená, že brzy umřu.
Následující dny objasnily diagnózu. Byla mi provedena biopsie první zduřelé uzliny, kterou jsem si našla na krku. Lékaři mi řekli, že mám stadium I folikulárního lymfomu a že existuje léčba. Čím více jsem o své diagnóze věděla, tím více jsme měla otázek o svém onemocnění. Věděla jsem, že mám rakovinu, věděla jsem, že dostanu chemoterapii, věděla jsem, že budu mít zavedený Hickmanův katetr a že mi vypadají vlasy. V těchto chvílích jsem nebyla schopna vstřebávat všechny informace, ale potřebovala jsem vědět co nejvíc – pokud mi mělo být špatně a měla jsou dostávat agresivní léčbu, musela jsem vědět přesně, co se bude dít.
Od té doby až dosud jsem se odsoudila ke studiu a pátrání o dalších informacích o lymfomech. Sleduji pokroky ve zkoumání nových způsobů léčby a nyní už nemyslím na smrt, myslím pouze na život.
Nejprve jsem dostávala šest cyklů chemoterapie a léčbu monoklonálními protilátkami. Moje kostní dřeň však byla stále postižena a dále trval zánět sleziny. Dostala jsem další čtyři cykly léčby monoklonálními protilátkami a moje kostní dřeň se uzdravila.
Protože zánět sleziny stále trval, vysvětlili mi lékaři, že je třeba ji operovat. 13. září 2002 mi byla odstraněna slezina a o měsíc později jsem byla připravena ke transplantaci kostní dřeně. Vánoce 2002 jsem strávila v nemocnici, právě mi byla transplantována kostní dřeň a musela jsem být v izolaci. Byla to složitá léčba, ale velice se vyplatila.
17. ledna 2003 jsem se mohla vrátit domů a začala jsem znovu žít. Během posledních dnů v nemocnici jsem se seznámila s Antoniem. Řekl mi o španělské Asociaci pro osoby trpící lymfomem, kterou právě založil. Od té doby jsem členkou této asociace.
Myslím, že je velmi důležité informovat lidi o nehodgkinských lymfomech. Tím, že budou znát příznaky, je možné toto onemocnění časně diagnostikovat. Je též důležité zveřejňovat, že existuje dostupná léčba a že je v mnoha případech možné vyléčení. Počet případů ročně se však zvyšuje a příčina není dosud známá. Odborníci se domnívají, že se toto onemocnění může stát třetí nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění na světě.
Za měsíc a půl od propuštění z nemocnice jsem začala opět pracovat. Od té doby, přestože vím, že možná budu potřebovat další léčbu, žiji normálním životem. Pracuji, spolupracuji se španělskou Asociací pro osoby trpící lymfomem a užívám si své rodiny a přátel. Chci žít...“
Share your story with others on lymphoma-net.org
|
