Výkonný ředitel vlastní firmy, Jonathan, kterému je sedmatřicet let, žije se svou partnerkou. Ke konci roku 2001 navštívil praktického lékaře pro nevysvětlitelný úbytek hmotnosti, ale žádná příčina se tehdy nezjistila.
„Praktického lékaře jsem znovu navštívil na počátku roku 2002, protože jsem pořád bezdůvodně hubnul. Doporučil mi, abych podstoupil endoskopické vyšetření v místní nemocnici, které mi pomocí kamery na tenké ohebné trubici vyšetří střeva zevnitř. Protože se lékař nedomníval, že je to naléhavé, dostal jsem normální termín za několik měsíců.
Avšak v mezidobí jsem začal trpět hrozným nočním pocením, probouzel jsem se každé ráno úplně promočený a byl jsem náhle velmi unaven. Navštívil jsem znovu praktického lékaře a on zavolal do nemocnice a zařídil mi naléhavou endoskopii za pár dnů. Ta prokázala velký nádor ve střevě, z nějž lékaři odebrali biopsii na další vyšetření.
Když přišly výsledky testů, ukázalo se, že trpím něčím, co se nazývá difuzní B-velkobuněčný nehodgkinský lymfom. Lékaři mi vysvětlili, že se jedná o typ rakoviny. Protože jsem stále hubnul, trpěl nočním pocením a cítil se velmi unaven, chtěl jsem okamžitě začít s léčbou. Oni však řekli, že je třeba mě odeslat k týmu onkologů a že musím podstoupit další vyšetření, aby mohla být vybrána správná léčba.
Onkologové mi naordinovali CT vyšetření hrudníku, břicha a pánve stejně jako biopsii kostní dřeně a vyšetření LDH. Jakmile přišly výsledky, řekli mi, že mám stadium I onemocnění a že se jedná o extranodální nehodgkinský lymfom, to znamená, že onemocnění nepostihlo lymfatické uzliny.
Protože jsem se stále cítil velmi špatně, byla zahájena chemoterapie. Celkem jsem dostával chemoterapii po dobu asi čtyř měsíců a uklidnilo mě, že se u mě nevyskytlo mnoho vedlejších účinků. Důležité bylo, že jsem mohl pokračovat v práci, zejména když mi ustupovaly příznaky.
Po ukončení chemoterapie jsem podstoupil další vyšetření, která prokázala, že došlo k velmi dobré částečné remisi, ale že ve mně část nehodgkinského nádoru zůstala. Onkologové mi doporučili další léčbu, abych se zbavil i zbytku onemocnění, a doporučili mě k hematologovi, který pracoval ve stejné nemocnici.
Když jsem navštívil hematologa, měli jsme dlouhý rozhovor o transplantaci periferních kmenových buněk. Řekl mi, že před touto léčbou bych musel podstoupit intenzivní chemoterapii, která by mohla přinést možné závažné komplikace. Ale řekl mi, že bych měl být schopen je zvládnout, protože jsem mladý a v celkem dobré kondici. Byl jsem moc rád, že bych se mohl zbavit zbytku onemocnění a že by byla jen malá pravděpodobnost, že se onemocnění vrátí, a tak jsem se rozhodl, že léčbu podstoupím.
Nejprve jsem dostal kombinaci chemoterapie a po pěti dnech injekci léku, který zvyšuje tvorbu bílých krvinekv krvi. Asi o týden a půl později mi do každé paže zavedli jehly, které byly napojeny na přístroj. Asi po dobu čtyř hodin mi pumpovali krev skrz přístroj zpět do paže a tak shromažďovali a poté zmrazovali kmenové buňky.
Protože chemoterapie zmenšila zbývající onemocnění, podstoupil jsem před transplantací další dva cykly. Po nich jsem byl velmi unaven a bylo mi špatně. Na konci chemoterapie jsem podstoupil CT vyšetření, které prokázalo, že nehodgkinský lymfom zcela vymizel. Lékaři mi provedli celou řadu vyšetření včetně vyšetření ledvin, srdce a vyšetření plicních funkcí, aby se ujistili, že jsem v pořádku a mohu pokračovat v léčbě.
Protože byly všechny výsledky v pořádku, začal jsem s intenzivní chemoterapií, která se podává před transplantací. Hematolog mi vysvětlil, že v období mezi šesti a sedmi dny po chemoterapii se můj krevní obraz dramaticky sníží. Protože transplantovaným kmenovým buňkám trvá nějakou dobu, než začnou produkovat vyzrálé kmenové buňky, byly mi kmenové buňky vráceny v den po ukončení chemoterapie.
Avšak můj imunitní systém byl stále velmi oslabený, tak jsem zůstal asi měsíc na izolované jednotce, aby se předešlo infekci. Byl jsem pravidelně sledován, zda nemám teplotu, modřiny nebo nekrvácím. Sestřičky mi podávaly antibiotika, transfuze krve a krevních destiček. V průběhu prvních pár týdnů jsem se cítil velmi nedobře a pálilo mě od krku až do žaludku. Bylo mi nevolno a měl jsem průjem a byl jsem po celou dobu strašně unaven.
Ke konci hospitalizace jsem se začal cítit lépe, začal jsem chodit po oddělení a jezdit na rotopedu. Po propuštění jsem tři měsíce nechodil do práce, abych se úplně zotavil. Vzhledem k mému podnikání to bylo těžké. Asi po šesti měsících od ukončení léčby jsem se začal cítit jako dříve.
Moje kontroly vždy po půl roce prokázaly, že ve mně nezůstal ani zbytek nehodgkinského lymfomu. Přestože to bylo velmi těžké, jsem opravdu rád, že jsem podstoupil transplantaci kmenových buněk a po dvou letech od stanovení diagnózy si znovu užívám života.“
Share your story with others on lymphoma-net.org
|
