Julie, padesát čtyři let, je kadeřnice a má dvě dospělé děti. Poprvé šla k praktickému lékaři v roce 1990, protože měla na krku bulku, která byla asi šest měsíců zvětšená.
„Přestože jsem se jinak cítila dobře, měla jsem z té bulky na krku, kterou jsem měla už několik měsíců, strach. Nejprve jsem si myslela, že se jedná o nějakou infekci, ale ona nezmizela. Šla jsem k praktickému lékaři, který mi řekl, že se jedná o zduřelou lymfatickou uzlinu a že neví, proč nezmizela, a odeslal mě do místní nemocnice k odborníkovi na nemoci uší, nosu a krku (ORL).
Chirurg provedl biopsii z bulky - odebral jehlou několik buněk, které potom prohlédli pod mikroskopem. O pár týdnů později přišly výsledky, které prokázaly, že se jedná o nehodgkinský lymfom a že musím navštívit hematologa, který provede další testy. Nikdy jsem o této nemoci neslyšela a on mi vysvětlil, že se jedná o druh rakoviny imunitního systému. Přestože jsem byla docela vyděšená, uklidnil mě chirurg, že vzhledem k tomu, že dosud nemám kromě bulky na krku žádné jiné příznaky, nejsem v žádném bezprostředním ohrožení a je třeba vyčkat, co řekne hematolog.
Po několika týdnech jsem navštívila hematologa ve specializované nemocnici vzdálené několik kilometrů. Šla jsem tam velmi nervózní, ale lékař se mě ptal, jak se cítím a na zduřelou lymfatickou uzlinu na krku, řekl mi, že budu muset podstoupit ještě další vyšetření, která potvrdí, zda mám nehodgkinský lymfom, zjistí, jak je onemocnění aktivní a jaký je rozsah onemocnění. Prodělala jsem CT vyšetření celého trupu, biopsii kostní dřeně, která byla trochu nepříjemná, a LDH krevní test.
Když jsem přišla na další návštěvu o několik týdnů později, výsledky ukázaly, že mám stadium I indolentního folikulárního nehodgkinského lymfomu. Jedná se o pomalu rostoucí formu onemocnění. Řekl mi, že je dobré, že byla postižena pouze jedna lymfatická uzlina a že nemám žádné B příznaky. Doporučil mi, abych podstoupila ozáření zduřelé lymfatické uzliny na krku, které by ji odstranilo. Protože jsem slyšela spoustu vyprávění o tom, jak je člověku po ozařování špatně a že mu vypadají všechny vlasy, bála jsem se toho, co se bude dít. Lékař mě ujistil, že vzhledem k tomu, že se bude ozařovat pouze krk, nemělo by mi být vůbec špatně a může mi vypadnout jen část vlasů v okolí ozařované plochy.
Nakonec se u mě nevyskytly žádné skutečné vedlejší účinky, jen jsem se cítila trochu unavená. Bulka na krku úplně zmizela. O několik týdnů později jsem šla na kontrolu. Hematolog mi řekl, že bych měla chodit každých šest měsíců na CT vyšetření, aby byla jistota, že se nehodgkinský lymfom nevrátil.
Snímky ukazovaly, že se nic nemění, ale v roce 1994, uprostřed mezi pravidelnými vyšetřeními, jsem si našla na krku další bulku a volala jsem do specializované nemocnice, kde mi řekli, abych brzy přišla na další vyšetření. Ve stejnou dobu mi provedli vyšetření kostní dřeně a znovu LDH krevní test. Když jsem znovu navštívila hematologa, řekl mi, že našli zduřelé lymfatické uzliny v hrudníku a podpaží a na krku, což mě velmi znepokojilo, přestože mi lékař řekl, že onemocnění nepostihlo kostní dřeň.
Mluvili jsme o tom, jakou bych měla podstoupit léčbu, a lékař mi řekl, že vzhledem k tomu, že jsem už byla ozařovaná na krku a onemocnění teď postihlo další lymfatické uzliny, nemůžu být už léčena stejně. Nabídl mi místo toho chemoterapii, kterou jsem dostávala dalšího půl roku. Po chemoterapii mi bylo trochu špatně, ale naštěstí se u mě nevyskytly žádné další vedlejší účinky. V polovině léčby jsem měla další CT vyšetření, které prokázalo, že chemoterapie byla částečně úspěšná, a protože jsem se stále cítila dobře, řekl mi lékař, že můžu dělat všechno jako normálně.
Chemoterapie zabrala asi na dva roky, ale potom jsem si všimla, že hubnu, protože jsem ztrácela chuť k jídlu, a při jednom CT vyšetření se ukázalo, že lymfatické uzliny, které byly už předtím zduřelé, začaly znovu růst. Hematolog mi doporučil jiný typ chemoterapie, aby se růst uzlin zastavil. Přestože se uzliny nezmenšily, přestaly růst a vrátila se mi chuť k jídlu.
Lékař mi řekl, že by mi příští rok mohl dát další chemoterapii, kterou by se pokusil zastavit nehodgkinský lymfom. Protože jsem se cítila dobře, rozhodli jsme se s manželem odjet na dovolenou na pár týdnů do Ameriky, kam jsem vždycky toužila jet.
Pár měsíců po návratu, v roce 1997, jsem navštívila specializovanou nemocnici, kde se rozhodli, že dostanu kombinovanou chemoterapii. Cítila jsem brnění v rukou a nohou, ale neměla jsem jiné vedlejší účinky. Na chvíli to fungovalo, ale v roce 1999 došlo k relapsu. CT vyšetření v této době prokázalo, že mám zduřelé uzliny i v břiše stejně jako na krku, v podpaží a v hrudníku. Měla jsem zvýšené hodnoty hladiny LDH v krvi. Moje kostní dřeň však postižená nebyla. Lékaři řekli, že se jedná o stadium III.
Přestože jsem se velice bála, co se bude dít, řekl mi lékař, že bych mohla vyzkoušet léčbu monoklonálními protilátkami, která napadá buňky s určitou bílkovinou na povrchu. Docela se mi ulevilo a dostávala jsem tuto léčbu po dobu jednoho měsíce. Aby měly monoklonální protilátky čas účinkovat, čekala jsem do dalšího CT vyšetření tři měsíce. Toto vyšetření prokázalo, že došlo k velmi dobré částečné remisi.
Cítila jsem se velmi dobře a žila jsem celkem normálně. Chodila jsem každých šest měsíců na CT vyšetření, aby byla jistota, že se nehodgkinský lymfom nevrací. V roce 2002 prokázalo běžné CT vyšetření, že došlo k lehkému relapsu, přestože já jsem nic necítila. Aby se lymfom dále nešířil, dostala jsem další cyklus monoklonálních protilátek. Léčba byla úspěšná a teď se cítím moc dobře a doufám, že remise trvá.“
Share your story with others on lymphoma-net.org
|
