|
Radioimunoterapie
Radioimunoterapie používá protilátky označené radioaktivní látkou a je to léčba nehodgkinského lymfomu, která využívá schopnost monoklonálních protilátek připojit se k B buňkám společně se schopností zničit buňky lokalizovaným ozařováním.
Radioaktivně značené protilátky jsou tvořeny nepatrným množstvím radioaktivního materiálu, který je připojen k monoklonální protilátce, jež koluje v krvi, dokud nenajde povrch B buňky a nenaváže se na něj. Jakmile se monoklonální protilátka připojí k B buňce, zničí radioaktivní látka postiženou B buňku a všechny okolní lymfomové buňky, které monoklonální protilátka nedokáže zacílit.
Tato léčba, kterou představuje ibritumomab tiuxetan, je jednou z možností pro pacienty s relapsem indolentního nehodgkinského lymfomu, který již nereaguje dobře nebo došlo k relapsu po konvenční chemoterapii a léčbě monoklonální protilátkou rituximabem.
Hematologické vedlejší účinky radioaktivně značených protilátek jsou relativně vysoké. Zahrnují anémii a imunosupresi, jejímž následkem může dojít k infekci stejně jako k mnoha menším reakcím, jako jsou zimnice, horečka, podráždění hrdla a nevolnost. Navíc může dojít u pacientů k trombocytopenii neboli snížení množství krevních destiček. Pro více informací viz Zvládání příznaků. Panují i obavy týkající se dlouhodobých rizik vzniku druhotných zhoubných nádorů stejně jako u jiných druhů záření. V současné době je však pro dlouhodobá rizika radioimunoterapie nedostatek důkazů.
Protože podání radioaktivně značené protilátky obsahuje radioaktivní materiál, může být poměrně pracné a vyžaduje společné úsilí hematologů, jaderných fyziků, odborníků na nukleární medicínu a dalších osob při koordinaci podání léku.
|
