Podpora pro lidi s nehodgkinským lymfomem

Úvod

Monoklonální protilátky jsou poměrně novou skupinou léků a jejich vývoj je v současnosti jedním z největších pokroků v léčbě nehodgkinských lymfomů. Nejčastěji používanou monoklonální protilátkou v léčbě nehodgkinských lymfomů je rituximab. Rituximab je účinný v léčbě některých nejčastějších druhů nehodgkinských lymfomů. Obvykle se podává v kombinaci s chemoterapií, ale za určitých okolností se podává i samostatně.

Úkolem monoklonálních protilátek je napadat a ničit nádorové buňky nehodgkinských lymfomů a ostatní buňky nechávat neporušené. Klikněte na ilustraci, abyste se dostali k animaci vysvětlující, jak léčba monoklonálními protilátkami funguje

U mnoha pacientů zvyšuje rituximab účinnost jiných léků (většinou chemoterapie). U indolentního nehodgkinského lymfomu může prodloužit dobu remise navozené léčbou. U agresivního nehodgkinského lymfomu prokázalo přidání rituximabu k běžné chemoterapii (CHOP) zvýšení šancí pacienta na vyléčení a v porovnání se samotnou chemoterapií zlepšilo přežití.

Je důležité, že vedlejší účinky navozené infuzí rituximabu se všeobecně vyskytují pouze při podávání léku a s dalšími dávkami se snižují a podávání společně s chemoterapií nezpůsobí významný vzestup vedlejších účinků způsobených chemoterapií. Vedlejší účinky, které netrvají déle než pár minut nebo hodin, jsou ojedinělé a celkově nemají klinický význam.

Narozdíl od chemoterapie a ozařování, které účinkují méně specificky, je cílem léčby monoklonálními protilátkami zničit buňky nehodgkinského lymfomu cíleným způsobem a nepoškodit ostatní buňky.

Všechny buňky mají na svém povrchu bílkovinné markery (značky), kterým se říká antigeny. Monoklonální protilátky jsou laboratorně vytvořeny a specificky rozpoznávají určité bílkovinné markery na povrchu některých nádorových buněk. Monoklonální protilátka poté zapadne k této bílkovině jako „klíč do zámku“.

Například rituximab, monoklonální protilátka používaná v léčbě nehodgkinských lymfomů, rozpoznává bílkovinný marker označený jako CD20. CD20 se nachází na povrchu abnormálních B buněk, které se vyskytují u některých nejběžnějších typů nehodgkinských lymfomů.

Když rituximab na povrchu B buněk zapadne „jako klíč do zámku“ k CD20 antigenu, může být buňka zničena přímo nebo jsou varovány přirozené obranné mechanizmy organizmu. Rituximab účinně zacílí lymfomové buňky, které mohou být poté zničeny tělesným imunitním systémem.

CD20 se také nachází na povrchu normálních B buněk, jednoho z druhů bílých krvinek, které kolují v organizmu. To znamená, že rituximab může zničit i normální B buňky. Kmenové buňky v kostní dřeni, ze kterých se B buňky vyvíjejí, nemají na povrchu CD20.

Rituximab tedy neničí kmenové buňky, které pak mohou tělu doplnit zdravé B buňky. I když se při léčbě dočasně sníží množství zralých normálních B buněk, po léčbě se navracejí k předchozím hodnotám.

Pokud se monoklonální protilátka podává v kombinaci s chemoterapií, dělá se to většinou těsně před chemoterapií na počátku léčebného cyklu

Dávkování a podávání je u každé protilátky odlišné. Například rituximab, monoklonální protilátka všeobecně používaná v léčbě NHL, se podává nitrožilně, vpichem jehly většinou do pažní žíly. Podává se formou „kapačky“, to znamená, že se lék nejprve vstříkne do vaku s tekutinou, odkud pomalu odkapává pomocí gravitační síly. Pokud se monoklonální protilátka podává v kombinaci s chemoterapií, dělá se to většinou těsně před chemoterapií na počátku každého léčebného cyklu.

Před zahájením kapačky se podávají další léky, které zamezí některým vedlejším účinkům monoklonální protilátky – například paracetamol na snížení teploty a antihistaminika, která sníží pravděpodobnost vzniku alergické reakce. Pokud vzniknou, jsou vedlejší účinky monoklonálních protilátek většinou mírné a krátkodobé a mohou být snadno léčeny.

Pokud se při podávání léku objeví vedlejší účinky, kapačka se zpomalí nebo dokonce přeruší, dokud vedlejší účinky nepoleví.

Při prvním podání léku zůstávají pacienti v nemocnici přes noc nebo v ní stráví celý den, než mohou jít domů. Následující léčba bývá rychlejší a většinou vyvolá méně vedlejších účinků. Většina lidí dostává následující léčbu ambulantně a jsou týž den propuštěni z nemocnice.

Stejně jako všechny léky mohou monoklonální protilátky vyvolat vedlejší účinky. Například u rituximabu je většina vedlejších účinků mírná a krátkodobá, trvají pouze při podávání léčby nebo pár hodin poté. Vedlejší účinky se nejčastěji vyskytují na počátku léčení prováděného v týdenních intervalech a s následujícími dávkami ustupují. Je to proto, že v průběhu prvního týdne je více lymfomových buněk, které je třeba monoklonální protilátkou zacílit a zničit imunitním systémem.

Nejčastějšími vedlejšími účinky jsou teplota, zimnice a další chřipkové příznaky, jako jsou bolesti svalů, hlavy a únava. Ty většinou rychle po ukončení léčby vymizí. Někdy mají pacienti náhlý nával zčervenání a pocit tepla v obličeji. Tento pocit je většinou velmi krátký.

Někteří pacienti trpí nevolností nebo zvracejí. Léky proti zvracení (antiemetika) jsou obvykle velmi účinné, buď těmto příznakům předejdou, nebo je nemocný lépe snáší.

Někdy pacient pociťuje bolest v těch částech těla, které jsou lymfomem postiženy. Bolest je většinou mírná a lze ji potlačit běžnými léky proti bolesti.

Rituximab může způsobit alergickou reakci. Jejími projevy jsou:

• Svědění nebo náhlý vznik vyrážky
• Kašel, pískavé dýchání nebo dušnost
• Otok jazyka a pocit oteklého hrdla
• Otoky způsobené nahromaděním tekutiny v tělesných tkáních

Závažnější alergické reakce po rituximabu jsou vzácné a v průběhu podávání léčby jsou pacienti sledováni, zda se neobjeví výše uvedené příznaky. Pacienti by je měli nahlásit ihned po jejich výskytu. Většinou je pouze potřeba zpomalit kapačku nebo ji na chvíli zastavit a počkat, až alergická reakce odezní. Pacienti často před podáním léčby dostávají antihistaminika, která těmto obtížím pomohou předejít nebo je zmírní.